Jedním z nejčastěji kontrolovaných přestupků je pro řidiče sledování hladiny alkoholu v krvi. To je nejčastěji prováděno takzvanou dechovou zkouškou, kdy dýchnete do přístroje, který změří, kolik promile alkoholu v krvi máte. Zde je potřeba zmínit, že u nás v České republice platí politika takzvané nulové tolerance, což znamená, že řidič nesmí mít v krvi ani stopu alkoholu. To může působit potíže lidem, kteří jsou například na večírku, kde se podává alkohol a musí si hledat odvoz domů. Je však nutné říci, že naše země prakticky výjimka. V mnoha jiných státech je totiž určité množství alkoholu povoleno. Je zde tedy debata, která z těchto možností je ta správná. Zastánci druhé možnosti tvrdí, že malé množství schopnost řízení nijak neovlivňuje.
Proti tomu ovšem mluví výsledky studií, které říkají, že již 0,6 promile snižuje jak rychlost reakcí, tak i schopnost soustředění. A asi není třeba říkat, že obojí je pro řízení velmi důležité, neboť se na silnici může stát spousta nečekaných situací, kdy je nutné skutečně rychle zareagovat.
Je tedy otázkou, zda je povolený limit alkoholu opravdu dostatečně nízký a zda nové výzkumy neodhalí, že již menší množství má na naše řízení vliv. Proto dává smysl, když se netoleruje ani minimální množství.
Na druhou stranu je pravdou, že v některých případech to může být poněkud restriktivní, zvláště pokud víme, že tak malé množství na nás žádný vliv nemá. Z tohoto pohledu je tedy zbytečné zavádět nulovou toleranci, když stačí najít bezpečný limit. S tím se však pojí další problém, a to je ten, že lidé neví, jak velké množství alkoholu v krvi budou po napití mít. Snadno tedy mohou nevědomky povolené množství překročit a následně se dostat do problémů. Ať už jsme tedy zastánci jakéhokoliv přístupu, je dobré si být vědomi jeho výhod a nevýhod. Jen tak skutečně zjistíme, co je lepší.